Životopis vynálezce jízdního kola Karla Fridricha svobodného pána Draise ze Sauerbronu

Draisovy pocházejí ze starého  německo lotrinského pokolení, které bylo ve středověku zámožné v krajině Finstigen, pak v Basileji bydleli a později přešli do Badenu, kde se psal dlouhou dobu Drais.Členové rodiny patřili k hornímu rytířství. Karel Fridrich byl  jediným synem, známým z mírového kongresu v v Rastattu (1797), rovněž  jako při organizaci připadlé falcké(1893) a  beisganiské (1806) části území jako úspěšně činný, známý jako spisovatel dějin a r.1830 v Mannheimu jako velkomožný pán dvorní správce  zemřelého svobodného pána Karla Wilhelma Draise ze Sauerbronu a baronky Ernestiny, rozené Kaltenbach. Podle knihy narození evangelicko-luteránské obce města Karlsruhe se tam 29.dubna 1785 narodil a byl pokřtěn. Z příčiny, že celý markhrabský dvůr, markhrabě Karel Fridrich samotný jako kmotr, jeho kolébku obklopili a že později byla vyvolena starší sestra našeho svobodného pána markhraběnka Amalie ze křtu, lze konstatovat, že rodina se těšila vysoké pozornosti u dvora, dvě ulice mladé residence nesly  jejich jména.

        K.v.Drais navštěvoval gymnázium svého otcovského města , jemuž jeho otec stál v čele jako eforus. Bohužel 21.října 1879  zemřela jeho matka a následující rok ukončil studium na Lyceu v Karlsruh s určením „Kompetentní pro lesnickou službu v markhrabství“ a  nastoupil jako myslivecký čekatel nejprve do Rastattu, ale záhy přešel ke svému strýci  Svobodnému pánu Friderico von Drais do Pforzheimu, ale bez stálého místa a platu. Od 27.října 1803 se zapsal na  vysokou školu v Heidelbergu, kterou opustil po třech semestrech  se znamenitými výsledky, zejména v jeho zamilovaných oborech, matematice, fyzice, a mechanice.

Ještě během studií byl  k 11.červenci 1804  povýšen na lesníka   aby  v r.1805, tedy ve dvacátém roce svého života obstál ve zkoušce pro vyšší myslivecký obor s poznámkou, „výborný ale pro praxi je ještě třeba více se vzdělávat!“ 23.ledna 1806 nastoupil  ke svému strýci Frederico von Drais (+1833) vrchnímu mysliveckému  mistru ve Schweitzingenu (strýc zde zřídil první „myslivecký účební ústav“  v Bádensku).  Od 23.listopadu 1807 pracoval  ve Freiburgu , kam se přestěhoval s rodiči, v létě r. 1808  nejprve obdržel 27.června titul dvorního myslivce a od 5.července povýšil na mysliveckého  inspektora a  pracoval v Sengenbachu.  Poté v Offeburgu a v tomto roce byl povýšen na dvorního myslivce.V září 1809 navštívil von Drais o dovolené Švýcarsko.

        V té době se  mladého myslivce  začínají projevovat jeho sklony k vynálezectví, kdy zanedbával své služební lesnické povinnosti, a toto přinášelo opakované konflikty  u  nadřízených a služebních úřadů. Proto přistoupil von Drais  z počátku na dobrovolný výstup ze služby, ale krátce nato obdržel  dovolenou  na neomezenou dobu s výhradou služebních práv. V době od 1810 do 1814  působil v Karlsruhe, kde bydlel v rodičovském domě a  jak se říkal „tam mám více podnětů pro svá studia“. Zaměstnával se tehdy již se zálibou mechanickým principem vozu, který by mohl být uváděn do provozu a řízen jen silou svalů jedoucího. Myšlenka  to nebyla všeobecné nová a v minulosti častokrát již  používaná  v provedení různých tvarů se čtyřmi či třemi koly. Ale von Drais vymýšlel a zkoušel povoz, jehož kola spočívala za sebou, tedy především potřebují jeden rám a vedle svalové síly by měla připadnout také úloha těžišti systému. Tyto „mechanické studie“, jak sám poznamenal, vyzkoušel v  Karlsruhe  a byl přesvědčen o správnosti své konstrukce –  opravdu prvém dvoukolém, dvounápravovému jízdním cestovním  nebo-li běhacím kolu.

        V této „pamětihodné době“ měl  první příležitost  poprvé veřejně předvést  svůj vynález. Napoleon I. po bitvě národů u Lipska odmítl nabídku spojenců na mír ve Frankfurtu. Prvý prosincový týden velkého roku 1813 se vyznačoval na Rýně nebývalou diplomatickou aktivitou a plánováním dalšího postupu  ve vedení války proti Napoleonovi. U dvora Karla Fridricha  v Karsruhe se horečně jednalo a na jednání přijížděla celá řada  vojevůdců a diplomatů. Před svým odjezdem  k armádě  v době od 14. do 21.prosince zde byl na návštěvě i  císař Alexand I, císař rakouský František II zde dlel s velkovévodou z Würzburgu rovněž krátce předtím. Protože dvorní návštěvy hledaly pobavení, jak bylo uvedeno ve „.Velkvévodský bádenský státní a vládní list “ z 24.prosince 1813,  ….. komorní mládenec a myslivecký mistr svobodný pán von Drais předváděl svůj „vynalezený vůz“ našim vládcům země a jeho majestátu císaři z Ruska – monarchu představení nadchlo tak, že požadoval následující den  ještě jednou předvedení a odměnou  poslal vynálezci briliantový prsten za pobavení, které bylo tím učiněno jeho majestátu císaři“.

        30.června 1814 nastoupil  myslivecký mist von Drais v rámci služební dovolené cestu do císařského města Vídeň. Žádost o  prodloužení této dovolené z měsíce září je přiložena  v dopise c.k. generálního polního zbrojmistra von Baye, ve kterém se radí vynálezci pojízdného stroje předvést toto jeho majestátu císaři Františku II. Ve Vídni , kde se  jednalo na kongresu o spojenectví a dalším postupu proti Napoleonovi ,  se vedle vysokých státníků a diplomatů  nacházelo i mnoho „sportovně veselých lidí“ – zejména Angličanů a Francouzů, předváděl  „bádenský myslivecký mistr“ svůj nově vynalezený pojízdný stroj poprvé veřejně širokým kruhům. Tyto úspěšní produkce předváděné v císařských zahradách Schönbrunnu a Luxemburgu,ale také na hradním náměstí, v Angarten a Prátru, byly mezitím sledovány nevlídně v Karlsruhe. Ministerskou dispozicí bylo von Draisovi při těchto produkcích zakázáno nošení uniformy.

        Na počátku r.1815 působil v.Draise opět v Karlsruhe, když se věnoval svým mechanickým studiím. V r.1817 postoupil zemskému  pánovi podrobný popis svého běhacího kola s výkresem, který se bohužel  nedochoval. Kabinetním reskriptem z 26.ledna 1818 mu byl propůjčen titul „profesor mechaniky“ při současném zrušení jeho mysliveckého služebního poměru. „Velkovévodský bádenský státní a vládní list“ z 27.ledna 1818 č.3 zveřejňil toto jmenování, zatímco č.4 již uvedl povolení patentu na 10let pro Draisem konstruovaný běhací stroj.

        Do krátkého období 1811 – 1818 spadala  řada jeho jiných vynálezů a matematicko-mechanických prací, kromě  běhacího stroje též – jednoduchý  všeobecný rozklad všech kořenů  numerických rovnic každého stupně – dále tzv.dyadický numerický početní systém – střelný stroj se střelami, které ostře proniknou  těly a netříští  a další podobné. Později k tomu přistupuje ještě psací stroj s klaviaturou – rovněž prababička moderních konstrukcí, tzv.univerzální zrcadlo,  parní varný hrnec, topná a varná kamna a pálící přístroj na koňak,  dodnes používaná taxace  diamantů pochází z této pracovní periody.

        Běhací stroj, též nazývaný dresina, začal slavnostní dny v r.1816 svůj běh do světa, používal se  záhy jako oblíbený sportovní prostředek v Jardin du Luxemburg u Paříže, rovněž v Hydeparku a v St.James v Londýně.  Jurnál de Paris z r.1818 o tom pojednává:

„Běhací kolo pana de Drais bylo včera zkoušeno v Jardin du Luxemburg. Úspěch jeho nebyl však vůbec šťastným, co se týče rychlosti, dítě mohlo běžce sledovat. Nový přípravek nebude mít praktické využití, jen v dobře udržované zahradě bude to možné obsluhovat. Příkop bude  muset jezdec překročit pěšky s kolem na rameni, je, jak se zdá více hračkou pro děti“.

Podle vyobrazení  z Jardin tohoto předvádění je zřejmý  přesně model stroje, který von Drais předváděl v r.1814 ve Vídni. Sláva použít běhací kolo nejdřív prakticky, přísluší nakonec Angličanům, neboť v Anglii je toto od roku 1820 zavedeno k použití u přespolní pošty, stejně tak podnikl v té době anglický inženýr též první dálkovou jízdu z Pau do Madridu.

Že též v Německu působil povzbudivě vynález našeho Draise, přes všechno úsilí zavést ho k zesměšnění a vysvětlovat jako hraní, vyplývá z okolností, že  rovněž již ke konci druhého desetiletí, se nalézalo dvoukolové dvounápravové jízdní kolo při jízdách v dvorní službě mezi Mnichovem a císařským zábavním zámkem  Nymfenburg, tentýž exemplář, který je  střežen ještě dnes  v císařském národním muzeu v Mnichově, bude se později na tento vracet nepodobnému Draisovu běhacímu kolu, ale velmi graniosně postaveným vehiklům.

        Ačkoliv von Drais svým výstupem z úřadu a služby v nejlepších letech  se svým otcem, urozeným  panem správcem vrchního dvora opakovaným rozhodným odmítáním návrhů na ženění s ženskou částí jeho rodiny, nebylo rady v zneuznávaných roztržkách, setkáváme se s ním rovněž v době mezi 1817 a 1820 opakovaně na delší dobu v Mannheimu, kde bydlel pak v rodičovském domě. Výmarský žurnál pro umění, luxus a modu přinesl počátkem roku 1820 článek s vyobrazením o „modifikaci dresiny“. Tam se sděluje, že jeden učiněný námět z hygienického hlediska dresiny, podle kterého způsobil svalů nohou, mechanik Bireh dal podnět ke konstrukci tříkolových jízdních strojů s pohonem ručních a nožních pák. Tyto a podobné publikace potvrzují svobodnému pánu von Draisovi k jeho zajímavému  dopisu dotčený list, podepsaný : Mannheim 22.června 1820, Karel svobodný pán von Drais.:usuzujeme z tohoto přípisu , že již v letech 1818 a 1817 se zabývají odborné časopisy vynálezem a lidé z oboru  byli s ním seznámeni a je příznivě ohodnocen, tak  frankfurtské vrchní poštovní noviny č.173 z 23.dubna 1818,  národní kalendář rakouské monarchie, Praha 1819, žurnál Gos z r.1820, Karlsruher noviny č.211 z r.1817, Všeobecné noviny č.204 z r.1817 aj. k uspokojení z toho vyplývá, jak oprávněné náklady všeobecně  udělal jízdní stroj, který se  přepravuje rychlým pohybem vpřed člověkem jeho silou, vytištěná zobrazení nepochybně tatáž, která byla přiložena již v r.1817 v předloze na velkovévodství, pojednávají  o dvou systémech dvounápravových dvoukol, tedy s koly za sebou stojícími, tyv. „cestovní dresina“ a  „dámská dresina“ se sedadlem pro doprovod nad předním kolem a uspořádáním k umístění ručního zavazadla. Sedadlo jezdce se nachází u obou blíže zadnímu kolu.

        Nejhodnotnější snad dosud ojedinělé získané listině  z pera svobodného pána je za prvé zcela rozhodující odolánní všemu, že  každý jiný druh pohybu vpřed, ať šlapací klikou nebo ruční pákou, následuje a mělo by následovat jeho systém pohybu vpřed nohou a patou nohy dokázaly nestovnatelně o mnoho více síly a vytrvalosti, než ruce, takže právě obdivuhodná  síla přesvědčeně ustavení služby pro lidstvo, které dresině do budoucna ještě budiž zachováno. Před více jak 70 lety psal svobodný pán von Drais: „Jízdní stroj je vhodný:

        1.pro posílky, k zpohodlnění jejich tras

        2.pro poštu a jiné štafety

        3.pro cestující v malé společnosti k levnému a ryclému cestování než vlastními koňmi

        4.pro zdraví a pobavení při malé námaze, učinit v krátké době mnoho pohybů příjemným způsobem

Též je stroj lehčí a příhodnější stavbou by měl a musí být v budoucnu ještě praktičtější, podařilo se vynálezci sebevědomí, snil o použití deštníku jako plachty při příznivém větru, o použití na ledě ve spojení s bruslemi a předvídavě se vyjádřil o velké službě, kterou by mohla dresina vykonat jednoho dne např.: pro službu předních stráží vojska. Spočívá rys žalostné rezignace ve slovech čímž stať uzavírá: „ konečně se musí tím uznat, že do tohoto okamžiku postoupil anglický národ z více hledisek slavně, že ho ale snad brzo budeme více následovat, když nyní smíme doufat, ústavou (čímž vykonáme velkomocnému myslivci levným způsobem mnohé díky), též zde mimo jiné povzbudíme vynálezecké talenty podobným způsobem, jako tam a ve Francii … neboť po ustavení nynější svobody osobnosti … jeví se mi zanícení k nutným vynálezům byť největším prostředkem, energii národa pozdvihnout vzhůru … „

        Ale, jako to tak  bylo a opravdově též také bude – co jedni pochopí, zčásti dobře nezvali a zčásti usilovali o zdokonalení, to přelévají druzí svým nepochopením potupou a posměchem. To nepřekáželo nikdy svobodnému pánovi, jeho jízdní kolo, kde to  bylo možné  ukázat v provozu. Za tím účelem  žije od 20tých let tu, brzy tam v bádenském kraji, zmiňuje se sám, jak v bádenském zemském hlavním městě a v Mannheimu, tak v Schweitzingen, Heidlbergu, Badenu, Rastattu, Freibergu, Neustadtu a/H. a jinde, v ulicích měst a místech, jako na rovných venkovských silnicích pojížděl přívětivý pán radostně, nezřídka ale pokryt prachem a zborcený potem, na svém nemotorném kole, bravurní kousky tu nebyly žádné, tak jednou soutěžil se šestispřežím paní  markhraběnky Amálie a dopředu skákající běžec z Bruchsalu do Karlsruhe, na to  si vyprosil opakovat tůru v obráceném směru,  jindy jak se proslýchalo po smrti velkovévody Leopolda, Bavorsko sledujíc své nároky na bádenskou Falc se zbraněmi v roce k zjednání platnosti doprovázel von Drais za jásotu lidí vyslaný oddíl jízdního dělostřelectva do Mannheimu na svém stroji do Nekaru ap.

        K r.1821 připadá jeho mysterická cesta do Brazílie, kam se připojil von Drais na vlak kolonistů, který vedl  ruský státní rada a s ním badatel svobodný pán Jiří Heinrich z Langsdorfu do Brazílie. V Langsdorfu se obracel  v mnohém na správce vrchního dvora von Draise z Mannheimu, který tehdy návrhu, vzít jeho syna sebou, z lehce pochopitelných důvodů, nejevil klást žádný zvláštní odpor – o této americké cestě uměl von Drais v pozdějších letech rád a zajímavě vyprávět.

        16.dubna 1830, osm týdnů po otcově smrti, nalézáme von Draise opět v Paříži, kam již dříve jednou přišel, v r.1833 nebo 1834 v Londýně, vždy se svým běhavým kolem připraven vyhledat pro  toho a jeho ostatní vynálezy zájemce. V Londýně, kde se prostřednictvím tehdy tam hostujícího komorního pěvce z Karlsruhe Haigingera a v každé době v Londýně zaměstnaného v knihkupectví dvorního knihkupce A.Bielfelda věděl obsloužit, byly jeho modely vystaveny v Exeter Hall.

Od r.1827 do r.1837 se konaly s uměleckými výstavami vždy tzv. průmyslové výstavy ve velkovévodství Baden a sice za vedení uměleckého svazu. Na ní v r.1833 obdržel svobodný pán von Drais v Mnheimu velkou stříbrnou medaili za kamna s originelním odvodem kouře, jím vynalezená. 

        V r.1833 potkáváme neúnavného muže opět na krátkou dobu v Mnaheimu,  potom co prolaboroval vydal jmění cca 28000 guldenů – od r.1839 do 1841 se setkáváme v tiché vesničce na Katzenbuckel, úředně Eberbach v Odenwalde ve Waldkatzenbach, kde se střetl, stále zaměstnán svými vynálezy, do malé dílny. Zde ho musela zaměstnávat zejména konstrukce na kolejích železnice s klikami a ručními pákami poháněného vozu, práce, která , měla být započata krátce předtím v Mannheimu, je později podle něho nazvaná „železniční dresina“, která  podle jeho údajů, byla postavena počátkem 40let v Karlsruhe  a přenechána jemu pohotově železničním úřadem k tomu účelu železniční kolej před Ettlingerthor, brzy po otevření tratě Manheim – Karlsruhe (1843), byla též velmi často pojížděna, pojezdy toho druhu jsou v provozu ještě dnes pod starým názvem k služební přepravě  mezi stanicemi.

        Materielní poměry svobodného pána von Draise se zhoršily během jeho pobytu v Mannheimu natolik, že přišel tehdy na vlastní nápad, vydat „Drais akcie o jmenovité hodnotě 1 guldenu jihoněm.W.“ a vesměs jen v okruhu jeho známých je vydával – v této  formě vždy, nic jiného, než  opravdový žebrácký dopis, ostatně ale  opět nová, když též nehotová myšlenka, která dosáhla později  jak známo správné role. Přestěhováním do Odenwaldorfu v nezlepšených poměrech, nesou ho konečně, spolu se svolením jeho tři ještě svobodných sester, svobodné slečny Lusy, Karoliny a Ernestiny von Drais, které žily v rezidenci později s mladším synovcem, vrchním mysliveckým mistrem Fridrichem von Drais  ve Freiburgu, v r.1841 v Karlsruhe, kde nyní do konce jeho života, tedy plných 10let nalezl trvalý pobyt, střídavě bydlel brzy v Zähringerstrasse, brzy ve Waldhomstrasse, brzy ve Schlachthanstrasse.

        Podporován svými sourozenci zde žil zaměstnán svými vynálezy a stroji, přinejmenším v prvých letech 4.destiletí zcela pohodlný život. Nalezl napojení na rodiny, ve kterých byl vždy rád viděn jako host a rozuměno též veskrze společenskými talenty, zejména deklamace klasických básní Schillera, Göthe apod., přičemž ovládal obdivuhodně pomyšlení být oblíbeným. Prvé známky úbytku duševních sil se datují do poloviny čtyřicátých let, žití z domova z dobré povahy, často dětské mysli, došel  v závěrečném slově  výše zmíněného dopisu na  Výmarský žurnál z 22.června 1820 k vyjádření: „Srdečně zdravím své přátele a podávám každému přátelsky  ruku, který se nestranně snaží  hledat pravdu a prospívá dobru“. Tato skromná srdečnost, tato věrná odevzdanost ve styku s každým učinily ho brzy populární figurou, která směla beztrestně sehrát opravdové čtveráctví. Nidy ale přitom nevyšlo zle míněné, hrubé slovo přes jeho rty. Zvláštní oblíbení bylo mu ostatně podat svou nespokojenost s lokálními postupy, vyjádřenou tiskem. V redakci „Stadt und Landboten“ (městský a zemský posel) např. (tehdy vydavatelství Gutsch) byl to on, jako takzvaný redakční klíště se brzy rozkřiklo tak, že nezřídka měl obtíže, svoje lokální zprávy ubránit.

        Též na sklonku roku 1848 pojal jako občanský branec činný podíl, psal politické články a položil taktéž v prvé písemné vyznání víry ohledně svých nadšených politických názorech z tehdejší ideí svobody, rovnosti a bratrství (datováno 18.srpna 1848 a podepsáno „svobodný pán“ von Drais – svobodný pán však bylo dodatečně opět škrtnuto). Doboví druzi  vyprávějí, jak von Drais v r.1848 při tak zvaném „svátku sbratření“ se zúčastnil tažení na velkovévodský zámek a  podílel se se vztaženým loveckým tesákem jako vůdce oddílu – v promenádním domě si došel požadovaného  zanícení ve volném pivě – z těchto důvodů hovořila bádenská šlechta o demokratizujícím svobodném pánu, nechali ho ostatně k vyhovění nezřídka opravdu citlivě zapamatovat.

        Z posledních 5ti let datuje řada anekdotických  vzpomínek, které by se mohly zveřejnit jako „Draisinana“ a mnoha starším občanům Karlsruhe to připomíná ještě velice blaze, jak malý rozmarný muž se šedivou žertovnou bradičkou a přátelským ale zdánlivě přesto stále podnikavě pozornýma očima, brzy v uniformě  občanského brance, brzy v uniformě velkovévodského bádenského mysliveckého úředníka, z počátku s charakteristickým lodním kloboukem, později se zelenou kápí nebo zcela s mohutným šedým filcovým cylindrem, sledován a posměvován velkými i malými tancoval ulicemi a alejemi města nebo se klátil na svém  těžkopádném běhacím kole.

        V tomto výtahu zmizelým venkovanům ctěný vynálezce jízdního kola z okruhu pozornosti. Jeho stroje stály v Karlsruhe, Mannheuimu a jinde různé Draisovy exempláře, byly rozbity až na jeden nebo dva.

        Svobodný pán von Drais zemřel 10.prosince 1851 „po dlouhé nemoci“, jak se říká v úmrtním parte, tiše a nepozorován a byl pochován, doprovázen hejtmanem  Draisem svobodným pánem Karlem von Marschall – Bibersteinem a ministerským sekretářem Pfeilstickerem 12.prosince, odpoledne ve 3 hodiny ze svého  úmrtního domu Zähringerstrasse 63 (U ochutnavače Rebmanna, vedle velkovévodského panského ředitelství) bez zpěvu a hlaholu na starém hřbitově.

        To je život muže, jací kulturním epochám nezřídka předcházejí, protože svými ideami již stojí v budoucnu, byly nyní svými současníky zneužívány a zesměšněny, ale ze všeho, co výzkumy po tomto tmavém žití vydaly, zní však světlá dominanta, von Drais  byl bohatý na vynálezy, geniální hlava, která by měla přijít na svět o polovinu století později, aby se dověděla uznání za  doby života, které mu dnes v děkovném smyšlení vydává a vzdává chválu potomstvo.

        Láskyplnou charakteristiku vynálezce vybírám z dopisu vysoce postaveného státního úředníka, v jehož rodině svobodný pán von Drais nejednou a rád pobýval: „Můj blažený otec“, říká v něm „ hodnotil a miloval čilého starého pána jako opravdu  geniálního muže, jemuž jen zneuznání a odporný životní osud, jehož zcela dobré, dětské srdce nedorostlo, v pozdějších letech ubralo z vnitřní rovnováhy, jeho genius neprorazil v boji s těmito poměry, aniž by se mohl s plnou silou vyvinout, zárodečná síla tzv. životná, země příliš hubená, tak zakrňoval  jeho duch, než noc  hodila svůj závoj přes něho.  Pro zástupce moderní psychiatrie, Krafft  – Ebinga, Lambrosa a Montegazzu, by byl  von Drais zajímavým a prohlídkovým  objektem, tato nová, vlastně na Hufelandu stará moudrost :“že jsme všichni poloviční blázni“, zakládající škola hledá vesměs málo potěšitelný návod k přínosu, že genialita a bláznovství, které jsou co nejblíže mezi sebou spřátelenými prvky vnitřního života a vlastně se navzájem podmiňuji“

        Je známo že čtyři roky po smrti svobodného pána von Draise jeden Francouz, jménem Michaux, návazně na opravu dřevěné dresiny, dostal nápad, upevnit na nápravu předního kola  oboustranně šlapací kliku s pravoúhle zahnutými přizpůsobenými kolíky, přes které byl posouván k usazení nožního chodidla otočný dřevěný kus. K zavedení tzv. „pedálů“ na jízdním kole přišel vesměs nový princip do konstrukce dresiny, ale hledisko  bádenského mysliveckého mistra s takovým důrazem zastoupené, že na  nohy  lze klást daleko více síly a vytrvalosti, než na ruce „že použitá svalová síla ohledně zocelí zdraví by se neměla krátit, nebylo samotné zvráceno, avšak podporovaná rozumě. Jakkoliv  znal svobodný pán von Drais mechanický význam klik k zprostředkování pohybu, na jeho tříkolce, stejně jako na železniční dresině byly jím samotným použity. Pro běhající kolo se domníval, že toto musí zamítnout, nebo že  chtěl obětovat vykročený pohyb nohou při běhání a nadto nebyla konstrukce Draisova stroje  dostatečně lehko rozhodnuta pro použití pedálových klik a převod na větší jízdní rychlosti. Proto sestával u svého dvoukola na své zásadě.

        Jak je to nyní s udaným vynálezem zámečníka Michauxe, kterému kladou Francouzi v okamžiku rovněž památník a jemuž dobrý němec z Karlsruhe a „vyučený“ nad to , se domníval použít ještě zcela krátce čest vynálezu „velocipedu“, to vyplývá ze skutečnosti, že pozoruhodně již dříve zmíněné  graciozní dřevěné kolo z prvé čtvrtiny našeho století, které  lze spatřit v mnichovském národním  muzeu – má tyto pedálové  kliky na předním kole. Protože stáří  jízdního kola nemůže být zpochybněno – souhlasí to však formálně a konstrukčně zcela s Draisovým běhacím kolem, tak se přisuzuje opravdu domněnce, která je vyslovena v „Bavorské knihovně“  od K.v.Reinhardsröttnera a Frantmanna, že stroj v r.1835 budiž konstruován v Mnichově zemřelým, pro své zásluhy o vzdělání železnice vysoce záslužným vrchním radou profesorem Jos. V.Baaderem. Baader vymyslel válcový ventilátor, ohňové trysky, parní a vodní stroje, vodní saně a různé jiné, jak je to dopravdy s vybnálezem pana Michauxa v Paříži?

        Daleko důležitější se jeví  v dějinách jízdního kola moment, kdy na místo nemotorné dřevěné konstrukce poprvé vstupuje použití ocelových trubek pro rám, ocelového drátu pro obruč kol. Proto páni Angličané svému uměleckému venkovanu Starleymu v Coventry, od kterého pochází novinka, stavět již čestněji památník.

        Porovnejme staré dřevěné běhací  kolo pana v.Draise nejrafinovanějšímu ocelovému kolu současnosti – anglickému fenomenovi Roverovi, tak již poznáme prchající  okamžik, že  se provedly jak v nástavbě, tak v principu podstatné změny. V průběhu času. V jednom kozlovém rámu dvě kola, v jedné a téže rovině za sebou ležící, jejich přední kolo se může otáčet ohledně změny směru pohybu jako vodící kolo v řídící tyči opatřenou vidlici na svisle spočívajícím bodě pod nábojem, to je ve velkém a zcela ještě dnes základní forma, jako před 50ti lety. K tomu přistoupily později v okamžiku kliky s převodem, odpovídalo spěchající době, které musely stoupat na dvojnásobek nepřekročené rychlosti pohybu v před nožního běžce v.Draise. Velkorysé pokroky v oblastech praktického zpracování kovů a jemné mechaniky věnovaly jízdnímu kolu odpružené sedačky, obruče z ocelových  drátů, kuličková ložiska, duté gumové pneumatiky aj. a zakončily zcela podivuhodné, rovněž tak půvabné a těžké pojíždění, které jeví se ve svém dnešním uspořádání opět jako produkt a praktickým přehledem Angličanů.

        Co v.Drais předvídal před 70ti lety, je dnes zcela ukončenou skutečností: v párech nebo ve velkých společenstvích potkáváme sportovně nadšené jedoucí lidi na všech vozovkách samostatně v krajích hor, každý jezdec potvrdí, jak je zdravá srdce urychlující a zabávná veselá jízda kolem tohoto druhu. Pošta se obsluhuje po venkovní poselskou službu jízdním kolem již delší dobu. Po tom co Francouzi a Španělé vytvořili oddíly jízdních kol s vlastními důstojníky pro vojenskou službu, následovala je v této novince též německá válečná správa. Při posledních podzimních manévrech byla nasazena jízdní kola ve velkém počtu pokusně ve službě. A náš Bismarck, který přijal  na jízdním dnu křesťanského nebe tohoto roku ve Fridrichruhe návštěvu 1000 jezdců na kolech s korouhvemi (všechna čest) uvědomil si, že též před 70ti lety byl jezdcem na kole sice  na staré dresině, která se pohyboval špičkou po zemi „rychlost“, domníval se kníže „byla na rovné cestě snad přibližně tatáž, jakou je nyní Vámi dosahovaná“, těžko vyvážitelný rozsudek tohoto dobového druhu pana v.Draise pro význam jeho vynálezu. Jiné vzjádření: „Druhým pohodlným druhem jízdního kola byla tehdy otočná klika jako „kávový mlýnek“, mluví pro německou prioritu klikového pedálu – pak dresina odpočívala padesát let“. Bismarck měl jak známo dobrou paměť, ostré oko a je dobrý jezdec na koni.  – „Těším se „ řekl  na konci  své s oduševněním pojaté promluvě „vlivu, který  získal váš spolek v německu a poznávám ve vašem úsilí politickou stranu, když mně uspokojuje každá práce, bez ohledu na hranice jednotlivých států, těším se z toho, že jste rozšířili vaši spolkovou činnost od Šlesvicka do Barovska, do Rakouského Slezska a Krainu“.

        Budiž na konec zmínka, co říká profesor Paolo Hantegassa, již zmíněný italský fzriolog a antropolog : „Sport na jízdním kole  je trium lidského myšlení o lenosti hmoty,  dvě kola, která se sotvadotýkají země, která tě nesou jako na křídlech dálek, daleko se závrať vzbuzující, opíjející rychlostí, bez ukrutného potu bičovaných zvířat, bez nenáviděného klusu kouřících strojů – div rovnováhy, lehkosti, jednoduchosti – maximem síly a elegance – člověk, který bude andělem a nedotkne se země, Merkur, který vstal ze svého  starého helénského hrobu a živoucí se objevuje před námi – to je moderní jezdec na kole“!

        Pro nás je a  zůstane až do konce jeho dnů odsouzený člověk, jehož čest a sláva v budoucnu zvěstuje čestnou  památku v jeho otcovském městě, je a zůstává pro nás.

                Svobodný pán Karl Firedrich Drais von Sauerbronn je nejen nestorem na celé vzdělané zemi odpočinkového, pro zdraví  těla a duše zdravého sportu, ale známým geniálním vynálezcem dvounápravového dvoukola.