Josef Wohanka ( 2.11.1842 – 2.1.1931)

Josef Wohanka ( 2.11.1842 – 2.1.1931)

„Selfmademan v pravém krásném toho slova smyslu. Muž který vzešel z chudiny a získal jen svou prací značné bohatstvneposkvrněné ochuzením jiných a bez příčiny nepočestného zbohatlictví. Muž, který bez vysokých škol si osvojil obsáhlé vzdělání a vykonával s mimořádným úspěchem veřejné funkce. Muž, který vzešel z prostého lidu a byl povolán k vysokým hodnostem, jenž zastával i společensky na stejné úrovni s muži vysokého rodu. Muž, který přes své úspěchy zůstal osobně skromným a prostým nemírné ctižádosti, neboť odmítl ještě vyšší hodnosti a ještě větší pocty, jež mu byly nabízeny. Muž přísný k sobě, ale stejně přísný ke všem kolem sebe, který chtěl míti čestným celý svůj stav a bezohledně vylučoval z veřejného působení osoby stavovsky vadné. Muž, který při tom všem byl snášenlivý, uznalý a prostý pýchy, takže požíval všeobecné důvěry a vážnosti. A muž, který – pravý filosof života a znalec světa – odešel na vrcholu své slávy do ústraní, poněvadž se nechtěl dožíti jejího poklesu a úpadku“. Tak jej charakterizoval jeho spolupracovník Dr.Josef Hotowetz.

Josef Wohanka se narodil 2.listopadu 1842 v Polehradě, okres Most. Otec Jan, zdejší učitel na obecné škole, pocházel z Lipence, okres Žatec. Matka Františka, rozená Kovaříková pocházela ze Srbče. Měl dva bratry a jednu setru, všichni ale zemřeli nepřekročivše 40.rok věku.

Vedle školní výchovy svého otce v obecné škole v Polehradě dostalo se mu vzdělání na nižší reálné škole v Mostě. Poté odešel do Prahy na učení a byl příručím a navštěvoval pražskou nedělní obchodní školu. To mu pomohlo získat úřednické místo – komptoaristy a přitom byl žákem obchodního učiliště Antonína Skřivana v Praze. V říjnu 1855 vstoupil za učně k Václavu Měšťanovi, obchodníku s koloniálním zbožím v Praze na Ferdinandově třídě. V říjnu 1860 byl přijat za kupeckého mládence u Vincence Červinky v Čáslavi aby v prosinci 1861 přijal místo komptoaristy a místního zástupce u velkoobchodního domu Antonína Konstantina Hammera v Praze. Firma se zabývala prodejem cukru ve velkém a zastupitelstvím švýcarských továren na usně a kožené zboží. Následující rok zde postoupil za cestujícího a disponenta závodu. V červenci r.1866 náhle zemřel A.K.Hammer a závod byl zrušen. Wohanka provedl ještě likvidaci firmy. Spolu s obchodním společníkem Josefem Broschem rovněž bývalým zaměstnacem fy.Hammer započali samostatnou obchodní dráhu založili v r.1866 firmu „Wohanka a Brosch“. Začátek podnikání byl velmi těžký a v následujícím roce 1867 Brosch ztratil odvahu v podnikání a přijal místo účetního v adminstraci Národních listů. Wohanka přejmenoval firmu na „Wohanka a spol.“ a přijal za společníka Karla Kociana, s nímž až do r.1894 , tedy 27 let vedli obchod společně. Od tohoto roku byl Josef Wohanka jediným vlastníkem firmy. Od r.1910 pak přijal za společníky své syny Miloše a Vladimíra a sám postupně ustupoval do ústraní.

Obchod prodělával těžká léta 1868, 1869, 1870, ale v té době kdy vznikalo v Čechách mnoho cukrovarů , rozšířil své podnikání i o prodej technických potřeb pro cukrovary a firma začala prospívat. V r.1872 zřídil filiální pobočku v Brně, kterou v r.1874 přeložil do Vídně, aby v r.1890 založil další filiálku v Budapešti. Tím rozšířil působnost firmy na celé Rakousko-Uhersko s Bosnou a Hercegovinou ale obchodoval i v Srbsku a Rumunsku. Obchodování s technickými potřebami neslo s sebou i prodej řepného semene, které se v té době dováželo převážně z Německa a Francie. Odhodlal se v r.1884 započít s pěstěním a šlechtěním českého jakostního řepového semene. Zařídil na pronajatých pozemcích na tehdejším císařském statku v Hostivicích u Prahy a Lepoldsdorfu selekční laboratoře. Úspěch s vlastním šlechtěním řepového semene a jeho prodejem se postupně rozšiřoval a postupně začal dodávat semeno do Francie, Belgie, Itálie i Spojených států severoamerických. Obchodní úspěchy mu umožnily v r.1900 zakoupit zámek a velkostatek Úholičky u Prahy a zřídit tam moderní laboratoře a šlechtitelskou stanici.

Jeho činnost v obchodní a hospodářské komoře jej přivedla i k dalším aktivitám a to k železnici. V závěru devadesátých let se zakládalo mnoho místní železničních drah a Wohanka na to reagoval zřízením dílny technických potřeb v Příbrami. Zde od r.1897 začal nabízet dodávky železničních potřeb a rovněž lehké dresiny dle svého patentu. První dresinu, dodal pro místní dráhu Mělník – Mšeno v r. 1897 . Další dodávky pak následovaly a od r.1903 dodával i dresiny motorové. Dresiny a zařízení dodával jak železnicím státním tak i soukromým nejen v Rakousko-Uhersku ale i v Rumunsku, Srbsku, Bosně a Hercegovině. Zákazníky byly i drobné cukrovarnické a lesnické malodráhy a dresiny byly dodány i do Číny. Fy.Wohanka vedle železničních dresin vyráběla i železniční motorové vozíky a malé motorové lokomotivy a další potřeby pro železnici.

Pokud se týče jeho veřejné činnosti datuje se od r.1861, kdy se zúčastnil zakládání obchodnického sdružení resp.spolku „Merkur, spolek pro komptoaristy, nastávající obchodníky a průmyslníky“ v Praze. Byl též spoluzakladatelem První občanské záložny v Praze a několik roků působil jako censor a pak člen správní rady Živnostenské banky. Také byl jmenován censorem Rakousko-Uherské banky. V r.1882 byl povolán do Obchodní a živnostenské komory pražské a byl zvolen zatímním předsedou. Jako člen komory byl r.1887 zvolen za poslance Českého sněmu a r.1891 do Říšské rady. V r.1899 byl jmenován náměstkem nejvyššího maršálka zemského. Místopresidentem Obchodní a živnostenské komory byl zvolen r.1894, presidentem v r.1896. Za jeho presidentství bylo vystavěno Umělecko-průmyslové muzeum a technologické průmyslové muzeum. Presidentem komory byl do r.1902, kdy po dosažení 60ti let věku se předsednictví sám vzdal.

V r.1894 byl za Staré město zvolen do sboru obecních radních, jehož členství se r.1899 vzdal pro zatížení presidentstvím Obchodní komory. Byl členem státní železniční rady, celního sboru poradního, průmyslové rady a členem říšské komise pro kontigentování daně výdělkové.V r.1906 byl povolán za člena Národohospodářského ústavu při České akademii věd a umění.

Byl rovněž členem kuratoria Obchodního muzea ve Vídni a zatímního představenstva, jehož úkolem bylo zahájit potřebné kroky k zavedení zákona o pensijním ústavu pro soukromé úředníky. Dále byl jmenován členem Rozhodčího soudu k úpravě vzájemných obchodních a dopravních poměrů mezi zeměmi rakouskými a uherskými.

V r.1890 byl členem komitétu Jubilejní výstavy v Praze, v r.1897 byl jmenován členem rakouského komitétu pro Světovou výstavu 1900 v Paříži, v r.1901 pro rakouskou umělecko průmyslovou výstavu v Londýně 1902.

Rytířský kříž řádu Františka Josefa mu byl propůjčen v r.1891, řád Železné koruny třetí třídy obdržel v r.1898, Komturský kříž řádu Františka Josefa dostal v r.1901. Za člena odživotní panské sněmovny ve Vídni byl povolán v r.1899 a v r.1908 mu bylo dáno šlechtictví povýšením do stavu rytířského za zásluhy o rozvoj zemědělství.

Po dosažení věku 70ti.let postupně přenechával vedení firmy svým synům Josef Wohanka zemřel dne 2.ledna 1931 ve věku 89 let a pochován byl dne 5.ledna 1931 na Vyšehradě.

V období po vzniku Československa se objevili na našem území další výrobci dresin a konkurence vzrostla. – jen připomínáme – fy.Tatra, Antonín Šlégr Kladno, Dresinia Olomouc, Ferrum Frýdlant n.O., Matoušek Olomouc, Švejda, Palička, Spiegel, Herrman ….. Přestože firma měla své typy dresin patentované, konkurence „opisovala“ a vyráběla obdobné typy. Již od r.1925 probíhala cenová válka o získání zakázek na výrobu dresin a motorových vozíků . Především u motorových vozíků došlo vedení fy. k závěru, že motorové vozíky fy, Tatra jsou okopírovány z jejich typu G a urychleně podali prostřednictvím JUDr.Říhy na ministerstvo železnic 16.11.1926 č.43832 podnět proti fy.Tatra o využití zákonné ochrany patentu přihlášeného č.P5505-22 a vyhlášeného v patentním věstníku z 15.3.1925 k ochraně typu G. (Patentní výměr na motorový vozík typy G, obdržela fy.Wohanka č.20.580 z 30.října 1926) Následovala korespondence s ministerstvem, ale pro fy.Wohanka nedopadla uspokojivě ….. neb fy.Tatra neporušila žádného patentu , jak sdělovalo ministerstvo železnic ve své odpovědi. Ve skutečnosti se jednalo i o cenu za vozík, kdy fy.Wohanka dodávala motorový vozík za 58 800 Kč a Tatra za 47 600 Kč obdobně i ceny za motorové dresiny byly Tatrou nabízeny výhodněji.

Patentový spor s fy.Tatra o motorový vozík fy.Wohanka prohrála. Do dalších sporů se proto již nepustila a toho konkurence využila. Bohužel nelítostnému konkurenčnímu boji fy.Wohanka podlehla a v prosinci 1934 železniční výrobu v Příbrami uzavřela. Likvidace byla schválena 18.ledna 1935. Do té doby vyrobila firma celkem 2036 ks železničních dresin, vozíků a motorových lokomotiv. Objekt firmy Wohanka v Příbrami byl prodán v r.1939, dnes na tomto místě stojí prodejna Albert.

Dále citujeme ze vzpomínek jeho syna Vladimíra Wohanky – Ve světové válce (rozuměj II.sv.válce) musela firma následkem změněných poměrů zrušiti své filiálky ve Vídni a Budapešti. Po ukončení okupace stihla firmu rána nejvyšší. Oddíl sovětského vojska usadil se na našem objektu v Úholičkách. Laboratoř byla zabrána jako kasárna pro mužstvo. Zařízení laboratoře bylo prostě vyházeno a tak zničeno, že nebylo více k potřebě. Pokračovati v selekční práci bylo nemožné. Abychom zabránili alespoň nenahraditelný selekční materiál, předali jsme tento Společnosti pro pěstění řepového semene v Semčicích, která se zavázala pokračovati v selekční práci a udržeti naši odrůdu Wohanka original. Tak zůstala firma osamocena na mateřský pražský závod.

Koncem roku 1949 byla kancelář firmy zabrána na bytovou jednotku a kancelář bylo nutno během 14ti dnů vyklidit. Bylo tudíž nutno závod likvidovati, čímž historie firmy Wohanka končí.

V současnosti potomci zakladatele firmy dostali zpět některé objekty a především postupně za velkých nákladů renovují zámeček a přilehlé objekty v Ouholičkách. Nezbývá, než jim popřát hodně zdaru a pevné vůle v obnovení těchto krásných objektů a navrátit je do původního stavu.

Ing.Zahrádka Václav 1.2.2007